sakrální umění jednoho

Pokora, na níž tvrdošíjně trvám...

21. 10. 2008 21:08
Rubrika: eseje

Obhajoba bakalářské práce (výňatek)

Dnešní obhajobu bych chtěl uvést parafrází úvah Martina Bubera:
Věčný původ umění je v tom, že se člověk setkává s tvarem,který se chce jeho prostřednictvím stát dílem. Není to výtvor jeho duše, nýbrž jev, který k ní přistupuje a žádá si od ní působivé síly.
Čin umělce pak zahrnuje takovouto oběť: Na oltáři tvaru je obětována nekonečná možnost; všechno, co před chvílí hravě táhlo představami, musí být vymazáno, nic z toho nesmí vniknout do díla...

Vždy se však při tvorbě dostávám na pomyslou křižovatku rozhodnutí, jak lze vcelku konkrétní představu ztvárnit mnoha odlišnými způsoby. Svedl jsem tedy boj se svými tendencemi mnohorakosti a maloval každý z námětů podruhé. Tato druhá šancemi nabídla přesněji uchopit myšlenku do pomyslných kleští obrazových duet. Přemohl mne však neodbytný pocit, že ona druhá šance se od prvotního vzoru liší čímsi, co dalo výrazovosti nečekaný spád. Zpřevracelo význam naruby, čímž  zamýšlený jiný úhel pohledu změnila na jeho opozitum. Tento paradox umožnil mnohost interpretačních variant pro mne samotného, neřkuli pak pro diváka.
Všechny zásady tvorby jsem přijal za své, přesto jsem nyní zvolil cestu vetšího odporu: To jest - naslouchal jsem potřebám a chtění obrazu samotného. Tento bytostný čin si vyžádal i jistý díl pokory, na níž tvrdošíjně trvám.
Zobrazeno 990×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio