Netušil jsem, kolik barevností
skrývá v své znělosti sepjaté ticho,
když obsaženo v jemných chvěních
udá tón nové modlitbě. Prorůstá šepotem
s lahodným dechem, v nepatrné
halasnosti nekypí náhle: v tlumených jasech
nadouvá samotu totiž, by zkrásnělé
jevilo se v svých plnostech setkávaných
v písni, jak smíš jen Ty. Jak znáš Ty snít,
tak měníš se sluchu v semknuté dlaně, jenž pouze tímto
měkčeji zřít dotek Boha smíme.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.