Rudá

Ztmívavě rudý mi vzlyk barev dere se,

po němž již tknutí i zářnosti nebude.

Slabě jsa nazlacen, nesmí znít zpěvavě,

krabatí úpony, prsty byť dotknuv se.

Hvízdá naň – nevěříc – blýskavým skřípotem,

tlumeně ječí si do záplat polibků,

do děr po objetích, jak rozum tratil by.

Rozjímá o lecčems, o smíru nikdy však,

o líté vřavě mu srdce již nesnívá,

nectí si unylost coby ctnost mlčochů.

Závidí kraplaku – urvalci z řetězů,

jenž totiž neumí stát cudně v rozpacích.

K smrti rád vydral by sráži té zrak i tmu,

kdyby lak z mořeny očnici k slepotě,

kdyby jen karmín dráp k drásání měl.

Miniem zbroceni, násilím pobratřen,

tou samou žárlivou důvěrou vyhřezli,

tím samým cinobrem bolestí strženi,

v nejprudší smích by pak radostí zšíleli.

Rozlícen poznáním rumělek proklatých

lepím si do stínů blýskavost pozlátka.

Třepotá slepeným odleskem věčnosti

při světle, na něhož vzpomínat netřeba:

Lomí se odrazem od času do věků,

usvědčen přítelem z vítězství smělosti.

Churavý purpurem, horečnou červení,

zajíkán křeknutím náhlého bezvětří,

vláčný a pokorný, koleny ve hlíně,

hlavou si promíjím řevnivost polknutí.

Zalitý bušením, soudy a příměry

nechávám odplynout bezradnost radosti.

Očištěn zlatostí v slově již zkrocenou,

umírám sobě sám pro život v milosti.

Milován píši Ti, abych Tě miloval:

prsty Ti zulíbám zlatem a šarlatem.

kraplak ( mořenový lak, sráž alizarinová ) - lazurní hluboká červeň, bez níž není v potrétu života

karmín – odstín, který si většinou člověk představí pod „červenou“

rumělka ( minium, cinobr ) - barva krve ve spáncích

bolus – nahnědlá červená hlinka, slouží jako podklad pod zlacení

purpur ( nach ) - sytě rudé barvivo královského pláště

šarlat - též barvířská červeň. Silný odkaz v bilickém poukázání na milosrdné „I kdyby byly vaše viny jako šarlat...“